K napsání tohoto článku mě inspirovala osobní zkušenost.
Rozhodl jsem se přihlásit svoje dítě do ZUŠ na trubku. Proč právě trubka, o tom v jiném článku, zde jen naznačím že byla zvolena jako muzikoterapeutický nástroj. Po první lekci nás zasáhla korona a vlna prvních pokusu o on-line výuku. Pan učitel nám oznámil, že malého kluka začátečníka učit on-line nedokáže, ale škola na výuce on-line trvá i kdyby byla nesmyslná, protože si rodiče zaplatili školné. Co dělat?
Z této patové situace nás dostalo moje ego muzikanta, muzikantská drzost a samolibá myšlenka, že pokud jsem dobrý muzikant, dokážu přece svému dítěti vše vysvětlit sám i když o hře na trubku nic nevím. Půjčil jsem si trumpetu, dohodl on-line konzultace pro sebe jako prostředníka a pak nasáté zhuštěné informace řešil společně se svým dítětem.
Po prvním malém tápání, které bylo způsobeno spíš, hledáním vhodné on-line platformy jsme objevili zajímavý způsob společné rodinné zábavy. V podstatě jsme spolu hráli, radili se, soupeřili i domácky koncertovali. Najednou hudebka v rodičovské konverzaci nebyla omezena na jednostrannou otázku „Cvičil jsi dnes?“, ale změnila se na dialog „Kdy si dnes spolu zahrajeme a co v sobotu zahrajeme babičkám?“
Rodinný terapeut by se potěšil.
S překvapením jsem zjistil, že nejsem sám, kdo si začal uvědomovat jak příznivě ovlivňuje společné muzicírování vztah s jeho dítětem. Kamarádka, absolutní nemuzikantka se takto začala se svým šestiletým dítětem učit na housle a přiznala se, že si to oba skvěle užívají a těší se na on-line hodiny, aby se mohli pochlubit jak jim to jde. Zjistil jsem, že takových lidí je mnohem víc. A všichni se stejným s podobným prožitkem. Nikdo nemluvil o tom jak kvalitní je výuka, ale všichni se doslova rozplývali nad tím, jak tráví krásný společný čas. Je až paradoxní, že k lepšímu vztahu s dítětem nás dovedla on-line výuka hudby, o které jsme si do té doby všichni mysleli, že je to tak trochu nesmysl.
Jak je možné, že nás hudba tak skvěle propojila?
Začal jsem si lámat hlavu, jak je možné, že všichni máme z domácího společného muzicírování tak skvělý pocit. Hledal jsem společné atributy a tohle byl výsledek.
Tak jednoznačně za prvé, dítě vnímá že má naší pozornost a že mu plně věnujeme svůj čas. Ruku na srdce kdy se nám to tak úžasně povede. Interpretace hudby (tedy ne pouhý poslech) aktivuje obrovské množství mozkových zakončení. Je to něco mezi mozkovou bouří a oslavou. (viz. Článek z volného zdroje o kousek níž.) a při takovém společném učení nám logicky vznikne i mnoho stejných neuronových propojení. Řečeno jazykem muzikanta, společně se naladíme. Hudba odblokovává emoce a tak oba projdeme společným emočním zážitkem. Vždy když se nám něco povedlo zahrát, bylo to korunováno obrovským množstvím radosti. Pokud jsem hrál sám, tolik endorfínú se mi v životě neuvolnilo. Že by se opravdu sdílená radost násobila? Je zvláštní jak málo času jsme strávili nad chybami a jak hodně úsilí jsme věnovali zlepšení. V čase on-line jsme stále něco nahrávali a posílali si navzájem. A dnes neustále obtěžujeme návštěvy, že jim něco zahrajeme. Amatérsky bych řekl, že naším společným jmenovatelem je radost. Co si ve vztahu s vlastním dítětem přát víc?
Hudba dokáže úžasné věci.
Hudba z akademického hlediska dokáže propojovat mozkové hemisféry, rozvíjet jemnou motoriku, napomáhat emočnímu rozvoji, zlepšovat orientaci v čase i vnímání abstraktních symbolů. Z muzikoterapeutické hlediska je to ještě zajímavější. Hudba napomáhá zlepšení soustředění, uvolnění svalstva, prohlubuje senzorické vnímání, zlepšuje citlivost, soucítění, neverbální komunikaci, zlepšuje práci s dechem, zvuk sám o sobě je skvělé médium co dokáže rozvibrovat doslova každou buňku vašeho těla a cíleně s ní pracovat. Hudby se také hojně využívá při práci s dětmi, které mají poruchy chování a speciální potřeby.
Hudba nás ovlivňuje ve všech směrech a je prostě skvělá. Je něžná, jemná, krásná a při tom velmi mocné medium pracující s naším podvědomím, emocemi i fyzikální podstatou našeho těla.
Pro zlepšení vzájemného vztahu stačilo najít a respektovat
Pár zásad pro společné učení na hudební nástroj.
Možná, že některé by měli platit vždy i pro reálný svět a nemuseli by se týkat pouze hudby.
Je zvláštní, že při společném sdílení hudebky je jedno zda informace získáváme někde ve škole, z učebnice a nebo on-line. Možná že on-line výuka má pro společné učení-se rodič dítě i velké výhody. Pokud se chcete dozvědět víc klikněte sem.
- Trávíme spolu čas při společné práci. POZOR! Není to čas kdy rodič dítěti něco vysvětluje, ale opravdu kdy společně něco tvoří, cvičí, učí se.
- Neučí se pouze dítě, ale oba společně. Tím se naprosto změnil vztah rodič kontrolor – dítě plnící úkol. Stávají se partnery.
- Domlouváme si společný úkol a na tom společně pracujeme.
- Přes to, že rodič má přístup k informacím, ke kterým se může vracet a opakovat si v nich, je vždy pouze partnerem a nikdy učitelem. Pokud pracují společně, tak stejně časem zjistí že v informacích pátrají společně a co dospělí má výhodu v rychlém čtení a orientaci se v textu, dítě je jako houba co do sebe vše rychle nasaje a dospělý mu v mnoha ohledech stačí jen s velkou snahou.
- Při společné práci často dojde na vzájemnou zpětnou vazbu. V dobře vyladěném vztahu podpořeného dobrým kurzem si všimneme, že hrdost na to čeho jsme dosáhli naprosto převyšuje počet chyb na které se upozorňujeme.
- Společná práce a společné úspěchy jsou obrovským motorem zájmu a motivace. Nejednou někdo neříká musíš cvičit, ale zjistíte že se ozývá musíme to nacvičit.