PROSÍM pokud máte pocit, že vaše dítě je nějakým způsobem muzikální, nekupujte mu napodobeniny hudebních nástrojů, ale hudební nástroje. Klidně ať jsou příšerné a levné, ale ať to jsou hudební nástroje. Děti si nepotřebují hrát na to že hrají, ale potřebují zkoumat zvuk a možnosti nástroje i svoje. Nehrající napodobenina jim to prostě neumožní. Dítě má také potřebu zkusit najít na svém nástroji tóny z nějaké písničky a na nefunkční napodobenině to „Kočka leze dírou“ prostě nezahraje ani filharmonik.

KYTARA

Sám jsem s hudbou začínal, jako samouk v patnácti letech. A tak bude můj názor na tento nástroj určitě trochu ovlivněný. Není to tak dávno, co se v hudební škole vyučovala pouze tak zvaná klasická kytara. To znamená hra z not, skladby co bývají dost staré a pro děti trochu nezáživné. Taková kytarová hra je velmi náročná, a vyžaduje trpělivé a cílevědomé cvičení. Mnoho kytaristů tvrdí, že klasická kytara je jeden z nejnáročnějších nástrojů.

Na druhé straně, doprovodná kytara na písničky bývá velmi motivační a svým způsobem jednoduchá. Jen se hodí hlavně pro ty děti které u hry dokážou i zpívat. Proto doprovodná kytara. Bez zpěvu se časem stane jednotvárnou záležitostí. Doprovodná kytara vás nejspíš jednou přivede k volbě. Noty, klasika, tabulatury, elektrická kytara. Je to zajímavá cesta pro amatéry i budoucí profesionály.

novým módním trendem je
UKULELE

Podobnost s kytarou je jasná na první pohled. Kytary pro děti se v posledních letech začali neustále zmenšovat a ty nejmenší jsou srovnatelné s větším ukulele. Mnoho kytaristů vnímá ukulele jako malou zjednodušenou kytaru. Přiměřená velikost a zjednodušení. Není to skvělá kombinace pro dítě začátečníka? Jedna kamarádka mi jednou řekla „Čtyři struny je přesně tolik, kolik ještě zvládnu.“ Jednoduchý nástroj by mohli zvládnout i rodiče 🙂 Přijde mi velká škoda, že takový skvělý nástroj vhodný jako přípravný a finální, zatím hudební školy nevzali na milost a nezačali s ním cílevědomě pracovat. Rozhodně by to byla skvělá cesta pro děti které rády zpívají a mají předpoklady pro hudbu. Cesta, která by měla rychlé motivační výsledky a posunula interpreta velmi daleko. Dala by mu základy, se kterými by mohl vystačit celý život a nebo jednoduše pokračovat s nečím složitějším.

KLAVÍR

Kdysi mi jeden kamarád klavírista řekl, že klavír je nejjednodušší nástroj ze všech, jen klavíristi si to zbytečně komplikují. Možná to zní divně, ale zamyslete se sami. Stačí jedním prstem ťuknout do klávesy a klavír vidá hezký, intonovaný tón. U ostatních nástrojů potřebujete mít zvládnutou techniku hry aby se vůbec něco ozvalo. To co malý klavírista zahraje intuitivním způsobem ala datel musí malý houslista dlouze cvičit. Klavír je přehledný, názorný a pokud se nepřipravujeme na dráhu virtuóza je svým způsobem opravdu jednoduchý. Klavír je brán jako základ a mnoho nástrojů si ho přidává pro jeho názornost, jako obligátní předmět. Pro klasické pedagogi bývá hra na klavír jedním z předmětů. Je to opravdu dobrá volba, jen je důležité srovnat si v hlavě jestli budoucí interpret bude adeptem na konzervatoř a nebo amaterským hudebníkem, který si pro radost zahraje jednohlasou lidovku. V tom se někdy ambice lektora a žáka dost liší a to je obrovská škoda.

FLÉTNA

Abych se přiznal, tak někdy nevím co si mám o flétně myslet. Není to tak dlouho co byla flétna postavená na jakýsi oltář a pod názvem „Zdravé pískání“ se paní učitelky ve školkách většinou ze všech sil snažili být o lekci před dětmi. Vznikali z toho zajímavé projekty, které děti někdy možná rozvíjeli k něčemu dobrému, ale spíš směřovali do tiché záhuby.

Flétna je velmi krásný a zajímavý nástroj. Ale než se začnu věnovat zobcové flétně, to je ta co ji znají skoro všichni jako „Tu“ flétnu, rád bych pohovořil o flétnách co nepotřebují žádné dírky a stejně hrají melodie, o koncovkách. Jsou to obyčejné píšťalky, jejichž zvuk si většinou spojujeme s pasáčky ovcí. Výška jejich tónu se mění silou dechu. Je to naprosto intuitivní nástroj, který v okamžiku ovládají i malé děti. Občas i takové píšťalky vyrábíme s dětmi na workshopech. Výroba zabere cca tři minuty, ale přiznávám, že mě potěší, když někam přijedu po roce a dozvím se, že děti si svoje nástroje ještě stále berou do lesa a pískají a pískají jako malý pasáčci. Často jsem se zamýšlel proč si paní učitelky lámou hlavu s prstoklady a při tom mluví o práci s dechem, když u tohoto jednoduchého nástroje je to o dechu celé. Zní to pěkně, je to jednoduché a radost z této hry dlouho vydrží. Pokud chcete aby si dítě jenom tak na něco pískalo a ještě při tom něco dělalo pro svůj zdraví dech, rozhodně se informujte o koncovce. Takovou královnou mezi koncovkami je fujara. Pokud se na ní snažím hrát nejhlubší tóny, musím dýchat tak slabě že mi překáží i bušení srdce. V podstatě intuitivní dechové a meditační cvičení, jen zabalené do obalu ala slovenský bača.

Zobcová flétna bývá prvním nástrojem se kterým děti přijdou do kontaktu. Možná pro to, že je malý a levný. Mluví se o něm jako o jednoduchém nástroji a často se využívá i jako přípravný instrument pro nějaký jiný „náročnější“. Má dost dobře propracovanou metodiku pro nejmenší. Občas na něj učím někoho hrát a, kolegové hudebkáři snad prominou, nepovažuji ho ani trochu za jednoduchý. Každý kdo se snažil pečlivě zacpat svými prsty všechny dírky, aby flétna zahrála tón C mi dá za pravdu. Dá se namítnout, že se začíná jednoduchými hmaty, ale pak je repertoár do značné míry omezen, prostě flétna je krásná, začátečník ji zvládne, ale rozhodně není jednoduchá tak jak se o ní hovoří. Na hudební škole většinou po dvou letech děti přechází na něco dalšího a začínají prakticky odznova.  Pokud chcete dítěti dát jenom radost ze hry bez učení, flétna to nedokáže. Zvážili jste to?

HOUSLE

Vždy když od rodičů slyším, „začínáme chodit na housličky“, si říkám zda rodiče tuší co je čeká. Osobně považuji housličky, pro děti, za jeden z nejnáročnějších nástrojů. Vezměte si jen jak krátce trvá než malý klavírista zahraje jedním prstem krátkou melodii a kolik úsilí to stojí malého houslistu. Navíc existuje stovka způsobů jak každý tón muže houslista na poslední chvíli ještě zkazit. Pár let vám bude dítě vrzat dost drásavé zvuky, pak už bude hrát jen falešně. Rodič se může uklidňovat představou, že na stará kolenu uvidí svoje dítě hrát ve filharmonii. Housle jsou rozšířený nástroj a mnoho učitelů zhýčkaných přetlakem zájemců si vybírá talenty už mezi tříletými. Důvody ponechme stranou, ale to že budou mít náskok není to hlavní. I přes to, že metodika výuky na housle je pro malé děti opravdu dobře zvládnutá, bývá znechucených frustrovaných odpadlíků opravdu hodně a protože jsou housle populární, dospělý houslista bude mít dost velkou konkurenci a náročný hudební život. Pokud máte pro svoje dítě představu houslové budoucnosti, zvažte to prosím velmi, velmi pečlivě.

ZPĚV

Dle mého názoru by každé dítě mělo rozvíjet svůj hlas. Ale rozhodně jiným způsobem než v klasické hudební škole s výukou zaměřenou na výkon. Z dob kdy jsem učil na ZUŠ mám mezi svými žáky několik zpěváků na které jsem opravdu hrdý, ale s odstupem času si nejsem jistý zda to, že jsou úspěšní je díky mojí výuce. Techniku, dýchání, intonaci atd. jsem učil všechny stejně, ale pro některé se mi iniciativně podařilo najít místo v nejrůznějších kapelách a bandech a pomohl jim se vstupem do muzikantského světa. Je zvláštní, že právě ti jsou nyní úspěšní a pokud se tím neživí, věnují se zpěvu alespoň amatérsky. S odstupem času si lámu hlavu na kolik je důležité nadšení, osobní vzor a motivace a na kolik kvalitní výuka. Vyvážit obě složky je velmi těžké pro odborníka a amatér dokáže mnohdy překvapit právě motivací.

Pokud vaše dítě rádo a pěkně zpívá a vy se rozhodnete, že se v tom má rozvíjet pod odborným vedením, prosím jeho jménem aby jste sledovali jestli ho to i dál baví. Pokud ne, je něco špatně a jeho vztah k hudbě se změní, rychle hledejte někoho jiného. Vztah učitel-žák funguje jedině když dokážou mezi sebou navázat oboustranný osobní kontakt. Může být skvělý učitel i skvělí žák a přes to, to nemusí fungovat. Hledejte a najdete. Jste tím kdo vše platí a předsudky, že učitel se nemění jsou opravdu jen předsudky. I když na ZUŠ vám budou nejspíš tvrdit něco jiného. Až se ti pravý potkají poznáte to velmi rychle. Malý dovětek. Pokud to vaší ratolesti začne tak zpívat, že pomýšlíte na konzervatoř, nemine ho výuka na nějaký hudební nástroj, například na klavír. Myslete na to a začněte s tím v klidu s předstihem.

Pro výuku zpěvu máte několik možností.

Individuální výuka klasického zpěvu a individuální výuka populárního zpěvu. Moje kamarádky z opačných táborů se mezi sebou často pomlouvali a mě to přijde strašně nefér vůči dětem. Obě strany mají v mých očích jasnou a logickou pravdu, jen by bylo dobré hledat individuální cestu pro každé dítě zvlášť. Pak bychom možná měli zpěváky, kteří se liší a producenti by si nestěžovaly na uniformitu mladých hlasů z konzervatoře. Jo! A ještě mám přátelé učitele klasického zpěvu z Indie. Naši zpěváci by se asi divili že místo 12 půltónů by se měli učit zpívat 22 a ještě rozeznávat mikrotóny.

Zpěv ve folklórním souboru. Málo populární cesta. Ale zkuste poslouchat jak mají lidové písničky výrazné melodie. Mnohé z nich se stali tak zvanými opěrnými melodiemi pro klasické zpěváky. Pokud v zpíváte lidovku příliš technicky, je to hrůza pro každého posluchače. Pokud techniku nemáte je to k neposlouchání. Kdo umí zpívat lidovky, ten umí zpívat.

Populární zpěv. Pokud najdete kvalitního učitele, který umí naučit dítě zpívat na mikrofon, hýčkejte si ho 🙂

Sbor. Zpěv ve sboru je svým způsobem super. Takové těleso mívá kvalitního hlasového poradce, který děti nikam nežene, jen je udržuje na dobré cestě. Kvalitní těleso mívá ambice podívat se po celém světě a děti mají motivaci i zážitky. Co si přát víc. Jen pozor na to, že sbor potřebuje pouze určitý typ hlasů. V čistý ale podstatě bezbarvý hlas který dobře zapadne mezi ostatní a nijak netrčí. (Z takového zpěváka sólista nikdy nebude.) Sborový zpěvák se rozvíjí jen v takovém rozsahu kam potřebuje sbor a nikoliv kam potřebuje dítě. Někdy to je velký problém o kterém se moc nemluví.

ZUŠ – Nechte si poradit, ale nenechte za sebe rozhodovat.

Hudebních nástrojů je obrovské množství. Budete překvapeni na co všechno by se mohla vaše ratolest učit. Pokud svoje dítě přihlašujete na ZUŠ, určitě se setkáte s přijímací komisí, která je složená z odborníků, kteří vám poradí. Každý z nich je opravdu odborník a jeho slovo má velkou váhu, ale.. Tyto názory jsou dvojího druhu. Podložené názory které vznikli praxí a vzděláním a potom ty druhé názory, které jsou podloženy něčím co řekl jejich pan učitel a tomu zase jeho pan učitel. Tak zvaných postulátů je mnoho. Například vaše dítě má krátké prsty a proto se na tento nástroj nehodí. I odborník těžko poznává který názor je skutečně odborný a který ne.

Navíc, každá ZUŠ má svoje kapacity a pokud má například naplněné třídy s klavíristy, vysvětlí vám jak je pro vaše dítě skvělé hrát na harmoniku. Často se stává, že se představa rodičů i dítěte po takové konfrontaci dost změní. Často to ovlivní interpretův celý budoucí život. Tam kde to bylo ku prospěchu se o tom mluví jako o skvělé historce, ale těch nepovedených o kterých se nemluví je mnohonásobně víc. Myslete na to při hledání té pravé cesty pro své dítě a pokud se opravdu rozhodnete stůjte si za svým. Tím největším odborníkem na život vašeho dítěte je často vaše dítě. Mluvte s ním, pozorujte ho, najděte někoho kdo na ten nástroj hraje a seznamte s ním svoje dítě, prostě udělejte vše pro to aby mělo možnost se rozhodnout z co největší části samo. Nezapomeňte že vy i odborní učitelé mají v životě vašeho dítěte, pouze poradní hlas 🙂