Kdy začít s hrou na hudební nástroj? Tuto otázku si pokládá každý rodič, který by chtěl aby jeho dítě na něco hrálo. Odpověď není vůbec jednoduchá a mnohdy se v ní neshodnou ani odborníci.

A tak rodičům nezbude, než vyslechnout názory okolí, pak se pro něco rozhodnout a doufat, že to je ono. Pokusím se tedy shrnout některé názory, které by vám mohly pomoci v rozhodování.

Proč má právě vaše dítě hrát na hudební nástroj?

Zkuste sami sobě upřímně přiznat, co je tím pravým důvodem. Zkusím naznačit některé odpovědi, které vám mohou problesknout hlavou:

• • Já také chodil(a) do hudebky a je škoda, že jsem s tím skončil(a).
  • Na hudební nástroj se má chodit, protože to tak prostě má být.
  • Mám neuspokojené hudební ambice a dítě mi je splní. (Náročné si přiznat, ale velmi časté.)
  • Něco to moje dítě dělat musí a hudebku máme blízko.
  • Vybrali ho při náboru do hudební školy a řekli, že je nadaný.
  • Sourozenec také chodí a takhle to bude jednoduché s dopravou.
  • Máme pod postelí kytaru po tatínkovi a byla by škoda se na ní neučit.
  • …

Osobně netuším, která z těchto odpovědí by měla moje dítě přivézt do hudební školy. A proto bych zkusil naprosto jiný typ myšlenek:

• • Kudy chodí, tudy si něco brouká a je s tím pěkně otravný.
  • Když slyší hudbu, začne si podupávat a vrtět se do rytmu.
  • Hudba ho prostě baví a je to na něm vidět.

A ještě bych přidal zvláštní kategorii:

• • Potřebuje hru na nástroj a nebo zpěv jako terapii pro nějaké specifické potřeby.

Všimněte si, že jsem nikde nezkoumal, jestli má dítě talent. Nevytleskával s ním rytmus, ani nehodnotil intonaci.

Znám mnoho skvělých instrumentalistů, kteří nedokážou zazpívat ani „Hoří“ a mnoho kvalitních zpěváků, nad kterými jejich učitel na nástroj dávno zlomil hůl.

Neznám cíl interpretační cesty budoucího muzikanta (radost, občasné domácí brnkání, řešení mindráků, kapela s kamarády, profesionální dráha umělce, ???). Po dvaceti letech sezení u talentových zkoušek na ZUŠ jsem velice opatrný v definování množství  a druhu hudebního talentu. Za sebe bych upřednostňoval jako hlavný důvod přijetí žáka do hudebky:

„Je motivovaný a má z toho radost.“

Toto jediné mi dlouhodobě dává smysl pro čas začátků, celou dobu výuky i pozdější život v hudbě.

Pokud vám hlavou proběhnou všechny tyto myšlenky a s čistým svědomím se rozhodnete, že vaše dítě bude plánovitě a systémově na něco hrát, pak je teprve čas se zeptat:

Kdy začít s hrou na hudební nástroj?

Mnoho pedagogů si vybírá žáky už mezi tříletými s pocitem, že budou mít náskok a opravdu díky tomu vyhrávají dětské soutěže. K uspokojení ega jejich učitele.

Já se naučil na kytaru v patnácti jako samouk a nemám pocit, že bych toho moc zmeškal. Kamarád grafik začal hrát ve 45 na trombón. Tak že konkrétní odpovědi s přesným věkem se ode mně asi úplně nedočkáte.

Zkuste vnímat, jestli vaše dítě má aktivní zájem o hudbu. Pokud ano, je to právě teď vhodný čas podpořit ho a začít, i přes to, že ještě nemusí ani chodit do školy. To, s čím začnete, bude jistě přiměřené jeho věku a schopnostem. Ostatní nezbude, než nechat na dítěti, okolnostech a průvodcích jeho hudebního života.